Největší akce v dějinách rodinných domků aneb „nejstarší občan Lysolaj“

Ve středu 14. května 2014 ve 21:00 jsme po pěti týdnech ukončili poměrně náročný terénní výzkum v Sídlištní ulici v Praze-Lysolajích. Výzkum předcházel stavbě rodinného domu a náročný byl jak po stránce fyzické a psychické, tak zejména finanční. Výzkum jsme pracovně nazvali „největší akce v dějinách rodinných domků“.

Přesněji řečeno „v dějinách archeologických výzkumů při stavbě soukromých rodinných domů, tj. neinvestorských akcích“ – minimálně mezi výzkumy Labrys, o.p.s. bychom objemnější výzkum tohoto druhu sotva našli. Zákon 20/1987 Sb. O státní památkové péči, §22, Odst. 2 praví: „… Je-li stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí náklady organizace provádějící archeologický výzkum. …“ Na výzkum v Lysolajích se vztahuje dovětek „jinak …“ a Labrys, o.p.s. je organizací hradící v plné míře náklady archeologického výzkumu. A ty jsou velké, protože lokalita byla na nálezy velmi bohatá a při seriózním přístupu k jejímu výzkumu jsme upotřebili značné množství pracovníků a času. To samé bude platit pro zpracování výzkumu a objemného nálezového fondu.

Začištěná plocha s obrysem zahloubeného objektu

Část začištěné plochy 1 s obrysem zahloubené polozemnice

Vlastní výzkum proběhl na třech plochách: na hlavní ploše 1 v půdorysu stavební jámy pro novostavbu rodinného domu včetně svahování o rozměrech cca 25×14 m, dále na ploše 2 v prostoru pro vsakovací boxy a jímku o rozměrech cca 11×5 m a na ploše 3 v místě základu pro jeřáb o rozměrech cca 6×6 m.

Metodika výzkumu

Prvním krokem výzkumu byla dozorovaná plošná skrývka plochy 1 pomocí stroje s hladkou lžící. Při ní se záhy ukázalo, že strojem nelze poměrně mocnou svrchní humózní zeminu na povrchu terénu odebrat až do úrovně geologického podloží, protože právě tato tmavá zemina, složená z několika vrstev, obsahovala velké množství jednotlivých pravěkých nálezů. Navíc již v této úrovni bylo možné identifikovat obrysy zahloubených objektů. Z těchto důvodů jsme skrývku drželi ve vyšší úrovni tak, abychom ponechali podstatnou část svrchního souvrství k záchrannému výzkumu. Pokud bychom skrývku provedli až do geologického podloží, zlikvidovali bychom stěžejní část archeologického terénu a k výzkumu by zbyly pouze zbytkové spodní části některých zahloubených objektů. Archeologický terén zde začínal v podstatě hned pod drnem. Stejným způsobem jsme pak postupovali i u ploch 2 a 3.

Další metodika terénního výzkumu se, s mírnými odchylkami pro jednotlivé plochy, dá jednoduše shrnout v několika větách: po skrývce jsme povrch plochy a obvodové řezy systematicky ručně začistili, povrch jsme nafotili kolmým snímkováním, poté jsme provedli výzkum jednotlivých zahloubených objektů, které jsme dokázali rozpoznat, zbylou vrstvu jsme ručně snížili v systému kvadratických sektorů až do úrovně geologického podloží, prozkoumali jsme nově odkryté zahloubené objekty, resp. jejich zbytky, a zdokumentovali jsme obvodové řezy. To vše za použití standardní popisné, fotografické, kresebné a geodetické dokumentace.

Tento výčet skrývá několik obtíží. Zdánlivě jednoduchý postup byl ztížen především objemem, který bylo potřeba ručně vykopat a zdokumentovat, tj. kubaturou zeminy a velkým počtem archeologických objektů. Další obtížností byl samotný charakter tohoto typu archeologického terénu, který patří k nejsložitějším pravěkým situacím. Jednalo se o vzájemně promísenou kulturní vrstvu a zbytky půdního horizontu, do kterých byly pravěkými lidmi vyhloubeny různé druhy výkopů – tzv. archeologických objektů. Tyto objekty je možné makroskopicky identifikovat pouze na základě odlišností mezi jejich výplní a vrstvou v jejich okolí. V úrovni geologického podloží to bývá zpravidla jednoduché – většinou tmavé výplně objektů se výrazně odlišují od okolní světlé podložní zeminy. V úrovni kulturní vrstvy se takové objekty identifikují nepoměrně obtížněji – stejná tmavá výplň objektů může být jen minimálně odlišná od okolní tmavé kulturní vrstvy a tyto objekty jsou v ní v podstatě „skryté“. Tyto neviditelné objekty, resp. pouze jejich zbytkové dolní části se ukázaly až po odebrání kulturní vrstvy do úrovně geologického podloží. Někdy se naopak takové objekty projevují jako světleji probarvená místa, což platilo i v Lysolajích. I přes veškerou snahu jsme u některých sloupových a kůlových jam dokázali teprve v úrovni podloží zjistit jejich přesný rozsah. Ke stírání barevných rozdílů mezi vrstvami přispívalo také neustálé vysychání terénu, kterému většinou nezabránilo ani zakrývání plachtou před sluncem či naopak odkrývání plochy před deštěm, vlhčení ručním postřikovačem atd. Ideální stav terénu po nočním dešti vydržel i při zatažené obloze jen dopoledne.

Zahloubený objekt obsahuje dvě rozdílné výplně

Zahloubený objekt obsahuje dva depozity

Prozkoumané situace a nálezy

Celkem jsme zachytili 296 zahloubených objektů. Z drtivé většiny to byly sloupové a kůlové jámy, tedy pozůstatky výkopů pro dřevěné sloupy či kůly pravěkých nadzemních staveb (např. obytných domů) a jiných konstrukčních prvků. Přímo v terénu jsme pro jejich velké množství a nepřehlednost zatím nedokázali identifikovat pravidelné struktury a skupiny jam, které by tvořily půdorysy jednotlivých staveb. Doufáme, že v celkovém plánu se alespoň některé půdorysy projeví. Celková situace na ploše výzkumu svědčí o intenzivním osídlení alespoň v některých obdobích zemědělského pravěku, kdy docházelo k opakované výstavbě zmíněných nadzemních konstrukcí na místě starších, již zaniklých staveb. Tím se stopy po konstrukcích z různých časových období vyskytují v těsné blízkosti a vzájemně se překrývají. Situace je tak značně nepřehledná.

Dalším typem objektů byly 4 polozemnice ze starší doby železné, tedy dolní, do terénu zahloubené části jiného typu pravěkých staveb.  Jejich obdélný půdorys orientovaný podélnou osou ve směru západ-východ doplňovaly opět kůlové jamky jako pozůstatky po konstrukčních prvcích nadzemních či interiérových částí polozemnic. Sypká až popelovitá výplň těchto objektů podle vyjádření kolegy Michala Kostky z Muzea hlavního města Prahy odpovídala svým charakterem obdobným nálezům z výzkumů pravěkých polykulturních souvrství v Praze-Podbabě. Těsně u dna bylo možné rozlišit ulehlejší zeminu – pravděpodobně udusanou podlahovou vrstvu. Z výplně pochází množství zlomků keramických nádob, keramické přesleny, hliněná tkalcovská závaží, kamenné a kostěné nástroje a jejich polotovary, kamenné zrnotěrky a také dvě železné čepele nožů, železná tyčinka a spirálovitý náramek z jednoduchého bronzového drátu.

Odkrytá polozemnice ze starší doby železné

Odkrytá polozemnice ze starší doby železné

K dalším sídlištním objektům patří zásobní jáma, několik úzkých žlábků a další jámy s méně jasnou interpretací. Výplň jedné z nich v horní části obsahovala mocnou deponii velkých kusů mazanice se zřetelnými otisky konstrukčních prvků a organických materiálů (dřeva či rákosu). V její blízkosti byly do terénu zahloubeny dvě velké keramické nádoby z pozdní doby bronzové.

Vedle sídlištních nálezů jsme na ploše 2 prozkoumali také jeden kostrový hrob. Pohřbený jedinec mužského pohlaví (určila Marcela Horáková) byl uložen hlavou k jihu a obličejem k západu. Ležel na levém boku či spíše až přední částí hrudníku dolů, s hlavou položenou na levé straně a s nohama pokrčenýma v kolenou. U pohřbu bohužel scházely artefakty, které by napomohly jeho přesnějšímu datování. Podle orientace, polohy a předchozích nálezů v blízkém okolí jsme mohli hrob předběžně datovat do období mladého eneolitu až starší doby bronzové. Toto datování nám potvrdila analýza radiokarbonovou metodou v laboratoři v Poznani, která analyzovaný vzorek kostí z tohoto jedince datovala do období 2150-1950 př.n.l. (po kalibraci). Důležitým zjištěním je otvor po zhojené trepanaci na lebce tohoto jedince. Tím je tento pohřeb významným nálezem a dokladem pravěkých medicínských znalostí a dovedností.

Lebka s otvorem po trepanaci

Lebka s otvorem po trepanaci

Vedle objektů jsme prozkoumali již zmíněnou pravěkou kulturní vrstvu, která sama o sobě obsahovala velký počet jednotlivých nálezů: především zlomky keramických nádob, různě opracované či otlučené kameny, kamenné brousky, štípanou industrii (silicity), polotovary broušené industrie (sekerky), zlomky mazanice, kostěnou a parohovou industrii, jeden kompletní srnčí paroh, několik škeblí, bronzovou jehlici a také kompletní bronzovou břitvu a několik fragmentů z obdobných předmětů. Některé z těchto nálezů mohly pochopitelně pocházet z výše zmíněných nerozpoznaných „skrytých“ objektů.

Pro ilustraci o celkovém množství nálezů můžeme uvést, že z výzkumu máme cca 1000 sáčků s nálezy v 70 banánovkách. Nálezů bylo v terénu tolik, že v některých momentech by se dalo hovořit spíše o „těžbě“ nálezů než o výzkumu. Sáčkováním nálezů byl jeden člověk naplno zaměstnán po celou pracovní dobu. Mezi nálezy převažují předměty z mladší a pozdní doby bronzové a ze starší doby železné. Po umytí a vyhodnocení nálezů se spektrum zastoupených pravěkých období nepochybně rozšíří.

Bronzový artefakt

Pravěká bronzová břitva

V této lokalitě na pomezí současných Lysolaj a Suchdola byly naším výzkumem zachyceny doklady intenzivního pravěkého osídlení minimálně z doby přibližně před 3000–2500 lety, které korespondují s nálezy z blízkého okolí, např. z lysolajských pískoven. Areál největší z nich, Hergetovy pískovny, z níž pochází řada sídlištních a hrobových nálezů z eneolitu, starší doby bronzové, starší doby železné i raného a vrcholného středověku, je vzdálen cca 400–700 metrů západně od plochy výzkumu.

Archeologie a veřejnost

Výzkum v Lysolajích charakterizovala nejen vysoká nasycenost terénu archeologickými nálezy, ale také značný ohlas, který vzbudil mezi místním obyvatelstvem. Informace o konání výzkumu se brzy rozkřikla a zanedlouho bylo i v hovoru školních dětí, které denně kolem procházely, slyšet o „archeologických vykopávkách“. Denně jsme odpovídali na dotazy náhodných i pravidelných kolemjdoucích, řada zájemců si výzkum prohlédla na místě. V některých volných dnech proudily na výzkum téměř celé výpravy zájemců, kterých jsme se střídavě ujímali a snažili se zasvěceným výkladem rozšířit povědomí o archeologii a provádění archeologických výzkumů. Takto nás navštívili starostové Lysolaj i Suchdola, strážník městské policie při každodenních pochůzkách, pejskaři, rodiny s dětmi, příbuzní místních spolupracovníků a jiní. V závěru výzkumu k nám při hledání práce zabloudil i student nedaleké České zemědělské univerzity z Ghany. Dvakrát denně nás navštěvovala hospodyně z rodiny majitele pozemku, který bydlel nedaleko od výzkumu. Pravidelným návštěvníkem byla také lysolajská patriotka a kronikářka paní Šárka Váchová, která průběh výzkumu fotograficky zdokumentovala pro lysolajskou kroniku. Paní Váchová nás v závěru výzkumu dokonce zastoupila ve výkladu pro návštěvníky a tím nám umožnila plně se věnovat finišování, abychom práce dokončili včas.

Hektický závěr výzkumu

Hektický závěr výzkumu

Zájem o výzkum byl natolik velký, že se nám místní občané nabízeli i jako brigádníci na práci. Takto jsme získali vítanou posilu v muži jménem Jan Jaroslav Sterec, kterému jsme povinováni vděčností nejen za významnou logistickou podporu, nýbrž také za příjemné rozptýlení a morální povznesení celého výzkumného týmu. Děda Jarda, jak byl pracovníky přezdíván, nám ze svého blízkého domova poskytl dostatečně velké nádoby na dočasné uskladnění nálezů před zasáčkováním v podobě vyřazených dřezů a velkokapacitních plastových krabic – běžná velikost košíků totiž v Lysolajích nedostačovala. Vedle toho nám zapůjčil některé nedostatkové nářadí, kanystr na vodu a katr na prosévání zeminy, u svářeče nechal opravit ulomené motyky a také nám na výpomoc přivedl své dva kamarády. Tento náš milý pan Bouvard usiloval v chladných deštivých dnech o zateplení výzkumu starou sadařskou technikou volně rozptýleného kouře a oblibu mezi terénními pracovníky si vysloužil nejen dočasným ubytováním některých z nich v boudě s dvěma saunami na své zahradě, ale také komunitním stravováním vegetariánského ražení. Tento nevšední gurmán nás seznámil s nevídanými pochoutkami ze svého experimentálního jídelníčku, mezi nimiž vynikal medvědí česnek čerstvý, sušený, mražený, zakysaný, mixovaný a nakládaný. Nezapomenutelné jsou pak především nakládané květy vlčího máku, na něž bude Honza Horák ještě dlouho vzpomínat. Jardo, díky za vše!

„Nejstarší občan“

Největší pozornost mezi laickými zájemci vzbudil nález kostrového hrobu. Návštěvníci záhy dychtili spatřit především jej, a to i v době, kdy již kosti byly vyjmuty z terénu. Zvěst o slavném nebožtíkovi se oklikou dostala až ke kolegovi Vojtovi Kašparovi ze společnosti Archaia Praha, o.p.s. Paní Váchová podrobně nafotila odborné vyzvednutí kostry a rozhodla se, že svůj plánovaný článek o výzkumu pro Lysolajský zpravodaj uvodí nadpisem „Našel se nejstarší lysolajský občan“. A to i přesto, že datování nálezu je zatím pouze předběžné a poněkud nejisté. Skutečně pak také článek s tímto názvem vydala (viz: http://www.praha-lysolaje.cz/novy%20web%20odkaz/zpravodaj562014.pdf). Škoda, že finální rukopis svého článku neposlala ke korekturám, jak původně slíbila. Mohli jsme řadu nepřesných tvrzení uvést na pravou míru.

Pohlednice městské části Praha-Lysolaje s „nejstarším občanem“

Pohlednice městské části Praha-Lysolaje s „nejstarším občanem“

Zájem o výzkum i o kostrový hrob pokračoval na Slavnosti květů v lysolajské přírodní památce Housle, kde jsme krátce po skončení výzkumu návštěvníkům prezentovali vybrané spektrum získaných nálezů a základní fakta o výzkumu. Vydatně nám k tomu napomohla nástěnka s podrobnou fotoreportáží od paní Váchové. Městská část Praha-Lysolaje k této příležitosti vydala dokonce pamětní pohlednici s detailem nebožtíkovy lebky a nápisem „Nejstarší obyvatel Lysolaj“. Na Slavnosti květů si někteří současní občané již byli jistí, že nejstarší trepanovaný lysolajský občan byl profesí „šaman“. Během výzkumu a rovněž i na Slavnosti květů vyslovili někteří místní lidé myšlenku, že by se nalezená kostra mohla nějakým způsobem alespoň v podobě repliky vystavit v „domovské“ obci. Problémem se však ukázalo, že tento nápad si osvojili jak zástupci Lysolaj, tak také Suchdola. Každopádně jsme zájemce o tuto realizaci odkazovali na Muzeum hlavního města Prahy, kam všechny předměty a kosti z tohoto výzkumu po zpracování a vyhodnocení poputují k trvalému uložení. My můžeme pouze doufat, že tento malý Ötzi se v budoucnu nestane předmětem přetahování mezi Lysolajany a Suchdolany.

Všechny tyto projevy názorně ukázaly, jakým způsobem laická veřejnost vnímá archeologické nálezy a výzkumy a jak neoblomně pracují některá ustálená klišé. Výzkum a zejména hrobový nález začaly nekontrolovaně žít svým vlastním životem, a to v duchu hesla „Besser gute Geschichte als schlechte Wahrheit“. Staly se nástrojem pro utvrzování legitimity vlastní lokální obce a také její současné politické reprezentace. I těmito rysy byly tento výzkum a jeho prezentace velice poučné a z etnologického hlediska nesmírně zajímavé.

Prezentace výzkumu pro veřejnost

Prezentace výzkumu pro veřejnost na Slavnosti květů

Pět týdnů usilovné práce v terénu bez volných víkendů, dostatečného spánku a kloudného zázemí posloužilo jako zatěžkávací zkouška, při které jsme si prověřili jak některé nové metodické postupy, tak možnosti svých spolupracovníků, a zároveň jsme si vydatně posílili naši „kmenovou soudržnost“. V rámci úsporných opatření jsme na čerstvý vzduch povolali některé kolegy z kanceláře, kteří v terénu běžně nepůsobí. Od začátku jsme věděli, že termín na dokončení terénních prací je šibeniční, ale stanovili jsme si jej sami, protože jsme tento neinvestorský výzkum chtěli dokončit co nejdříve a co nejúsporněji, ovšem při zachování standardní úrovně. Po překonání některých počátečních nedostatků a kritických momentů jsme vytvořili úderný tým, jehož členové se efektivně zhostili potřebných úkolů a vše podřídili společnému cíli i na úkor svého osobního volna nebo jiných pracovních povinností, někdy až na hranici přetrhnutí se. Za tento týmový duch je třeba vyslovit poděkování a za velkou obětavost vyseknout hlubokou poklonu.

Ve stejné lokalitě se mají stavět ještě další tři rodinné domy, takže se jistě máme na co těšit. Lysolajský výzkum se z mnoha důvodů rozhodně zařadí k těm, na něž se nezapomíná, aneb – Tenkrát v Lysolajích.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Terénní výzkumy se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.