Záchranný výzkum byl zahájen již v loňském roce a to pozoruhodným výzkumem a dokumentací kleneb podloubí čp. 83, budoucí ZUŠ. V zimních a jarních měsících 2010 výzkum pokračoval při zajišťovacích pracích na základech domu a přístavby ve dvoře. Ve druhé polovině června jsme zahájili záchranné práce na ploše náměstí v souvislosti s výstavbou inženýrských sítí a obnovou dlažeb. Zároveň byla zahájena přestavba teplovodů a výstavba několika nových přípojek. Výzkum probíhá v závislosti na postupu stavebních prací dosud.
Dvůr Králové vzniká ve druhé polovině 13. stol. jako královské město s předpokladem již staršího osídlení, patrně někde v okolí děkanského kostela. Jako každé město středověkého původu je historické centrum města kryto archeologickými vrstvami o mocnosti až 2,5 m nad původní terénem. To platí především pro prostor středověkého města uzavřený do hradeb a hradebních příkopů. Na předměstích před městskými hradbami mají archeologické situace již charakter pozůstatků vesnického osídlení. Dvůr je městem, které není zatím archeologický příliš známé. První archeologické nálezy pocházejí již z 19. stol. Poslední větší archeologické výzkumy proběhly v 60. letech pod vedením A. Hejny a V. Vokolka. Současné výzkumy jsou tak po dlouhé době první příležitostí, jak poodhalit tajemství, které se skrývá pod povrchem.
Naše práce v terénu spočívá ve výkopu archeologických situací – vrstev, jam, zdí. Archeologické situace jsou průběžně fotograficky, kresebně a geodeticky dokumentovány. Tam, kde je to technicky možné, provádíme dokumentaci formou geodeticky zaměřovaných fotografií, která je rychlejší než obvyklé kreslení. Z terénu odvážíme nálezy do laboratoře k dalšímu ošetření (umytí, konzervace, evidence) a dokumentaci archeologických situací zpracováváme do nálezové zprávy, která obsahuje dokumentaci a analýzy archeologických situací zničených stavbou.
Při výzkumu domu čp. 83 jsme se nehlouběji dostali do 14. století. Zajímavější jsou však v tomto případě pozůstatky starších hrázděných domů, resp. jejich spálených trosek. Již zmiňované zásypy kleneb přinesly nálezy kamnových kachlů datovatelných do 16. století, které mají řadu zajímavých motivů a ukazují vysoký stupeň uměleckého řemesla. Zajímavé výsledky měla sonda položená v teplovodní přípojce za čp. 7 v Horově ulici, ve které byla nalezena kamenná zeď náležící staršímu domu z raného novověku, odpadní vrstvy a roubením vydřevená jímka. Velice bohaté byly nálezy keramiky především ze 16. století.
Prvními nálezy na které se vůbec narazilo po odstranění současné dlažby z kostek, jsou různé dlažby z valounů, které můžeme datovat do období 18.—19. století. Pod nimi se nacházejí ještě starší dlažby z období 15—17. století. Na dlažbách, ale i mimo ně, se běžně nachází rozšlapaná keramika a především drobné kovové nálezy poztrácené lidmi, především mince, které jsou výborným vodítkem pro datování období, ve kterém daná dlažba fungovala. V ploše náměstí a následně i v rekonstruovaném teplovodu jsme dále odkryly základy bývalé školy, která se nacházela při východní straně náměstí. Zdá se, že budova byla přestavována a je možné, že měla i staršího předchůdce. V rámci stavebních prací však nebyla možnost podrobněji prozkoumat základy do hloubky a zůstávají tyto otázky ponechány pro budoucí archeology. Zatím nejzajímavější a také nejstarší nálezy pocházejí z výkopů pro kanalizace a nové přípojky teplovodů. Zároveň můžeme říci, že tyto nálezy souvisí s hospodařením s vodou ve středověkém městě. Zásobování města čerstvou vodou bylo vždy jedním ze základních problémů zdravotního stavu populace. Obvykle se využívaly studny ve dvorcích za domy, kde však voda rychle ztrácela kvalitu vlivem prosakování fekálií. Poté byla využita jako odpadní jáma a septik a o kus vedle byla vykopána nová studena a celý cyklus se opakoval. Na parcelách domů se tak dá najít jímek většinou hned několik. Snaha o zlepšení zásobování vodou vedla obvykle od 15. století k výstavbě vodovodů. Při východní straně Masarykova náměstí se nachází mohutná vrstva jílů se zbytky organických materiálů (větviček, listí apod.) a drobnými zlomky keramiky, které ukazují na možnost existence nějakého staršího otevřeného drobného vodního toku, snad umělého už snad v 15. století. Stopu tohoto koryta později sleduje mohutný kamenný kanál, který fungoval ještě v 19. století a který můžeme spojit s jedním z tzv. městských potoků, které jsou zachyceny ještě na plánech stabilního katastru z r. 1842. Ve stejném prostoru pak byly nalezeny roubené stavby o půdorysných rozměrech kolem 2 × 2 m, jejichž zásypy obsahují obrovské množství domovního odpadu – nálezů ve formě keramiky, skleněných nádob, zvířecích kostí ad. Před tím, než se z nich staly odpadní jímky nepochybně sloužily k zadržování vody. O tom, zda skutečně sloužili k přechovávání ryb k prodeji, můžeme asi jen spekulovat. Není úplně pravděpodobné, že by byl ve Dvoře obchod s živými rybami tak rozsáhlý. Z vodního toku nebo kamenného koryta se voda nabírá přece jen špatně. Je tedy otázkou, zda u těchto domů, které byly proti přirozenému spádu vody, a nebylo tedy možné vybudovat přímo dřevěný vodovod, nebylo voleno toto řešení studnami. Nejstarší haltýř, který jsme odkryly, můžeme na základě nálezů datovat do druhé poloviny 15. století, nejmladší pochází z 18. století.
V hlubších vrstvách se dostáváme i ke kořenům města. Tedy k nálezům, především keramiky, ze druhé poloviny 13. století. Mezi drobné zajímavosti z posledních dnů patří objev zdí patřících k Šindelářské bráně, nález cenného poháru pocházejícího z moravských Loštic a kamnových kachlů s nápisy. Jejich rozluštění nás však ještě čeká.