Odhad dožitého věku
Nejčastěji se používá pro odhad věku nedospělých jedinců stupeň mineralizace zubů a postupu jejich prořezávání. Méně přesně se dá použít stanovení věku podle velikosti těla, která se určuje pomocí velikosti kostí. Nejpřesnější odhad by mohl být podle stupně kostnatění zápěstních a záprstních kostí. Ty se však v archeologii najdou málokdy natolik dobře zachovalé, aby mohly být použity. Pro dospělé se používají znaky, jejichž změny jsou prokazatelně spojené s věkem. Nejviditelnější je stav zubů. Dále to jsou změny kloubních ploch, úbytek kostní tkáně, srůsty švů a kostních spojů, kostnatění měkkých tkání a další.
V některých případech je určení přibližného věku pohřbeného snadné. Zde hrob malého dítěte.
Část lebky dospělého člověka.
Někdy se archeologie a antropologie neshodnou: podle pozice pohřbeného a milodarů jde o muže, antropolog pohřbeného určil jako ženu.
Odhad pohlaví
Pro odhad pohlaví jedince jsou využívány přednostně znaky na kostech, které souvisí s rozmnožováním. Jednoznačně to jsou doklady porodu na pánevních kostech. Nejsou-li dochovány pánevní kosti nebo jsou-li špatně zachovalé, používá se hodnocení lebky. V případech, kdy nejsou k dispozici pánevní kosti ani lebka, používají se k odhadu pohlaví měření dalších kostí, hlavně dlouhých. Další možností je odhad pohlaví pomocí analýz DNA.
Odhad “země původu”
Na základě analýz DNA a rozboru stopových prvků v zubech a kostech se dá stanovit, kde zemřelý trávil dětství a kde pobýval několik let před úmrtím. Tyto dva údaje se nemusí shodovat s místem nálezu kosterních ostatků. Nalezení určitých onemocnění nebo parazitů, kteří nejsou typičtí pro naše země, může vést k potvrzení domněnky cestování na dlouhé vzdálenosti.
Stanovení příbuzenských vztahů
Pomocí rozboru DNA lze stanovit pravděpodobnou míru příbuznosti zkoumaných jedinců. K podobným závěrům, ale méně podrobným, lze dospět pečlivou analýzou drobných tvarových znaků kostí a zubů.
Dvojhrob. Jde-li o příbuzné určí jen analýza DNA (určující pouze pokrevní příbuznost).
Popis chorobných změn
Zkoumáním nemocí minulých populací se zabývá paleopatologie. Většinou má k dispozici pouze kosterní ostatky, v našich podmínkách méně často zkostnatělé nebo mumifikované měkké tkáně. Může však pracovat i s dobovými vyobrazeními a slovním popisem.
Rekonstrukce vzhledu
Na základě kosterních ostatků lze stanovit pravděpodobnou výšku a hmotnost těla zemřelého, podle lebky je možné vytvořit rekonstrukci obličeje.
Následující obrázky znázorňují lebku ženy pohřbené na kostrovém pohřebišti z doby stěhování národů v Praze – Zličíně a rekonstrukci jejího obličeje (rekonstrukci provedla Pavla Malá).
Lebka pohřbené ženy.
Rekonstrukce jejího vzhledu.