Stavba se nachází uvnitř širokého pásu pravěkého a středověkého osídlení sledujícího v délce více než 1km drobnou vodoteč při severním okraji intravilánu Libišan. Na východě je osídlení ohraničeno hranou terasy sledující hlavní silnici E67. Na západě naleziště překračuje dálnici D11. Z tohoto prostoru je dosud doložena sídlištní aktivita z konce neolitu, z kultury s nálevkovitými poháry, z pozdní doby bronzové, z doby laténské, z raného a vrcholného středověku.
Nejhlubší z nalezených objektů dosáhl hloubky 65 cm. Ke dnu se rozšiřující stěny umožňují interpretaci zásobní jámy. Dno jámy bylo vysypáno říčním štěrkem. Asi 20 cm nad jeho úrovní byl nalezen shluk keramiky tvořený dvěma rozpadlými, původně do sebe vloženými nádobami. Zbývající objekty dosahovaly hloubky nejvýše 45 cm, převážně však jen 25 cm. Větší z nich dosáhl maximálního rozměru 7 metrů.
Z výplní všech tří objektů byl vyzvednut poměrně početný a stejnorodý soubor zdobených i nezdobených keramických zlomků. Dále bylo nalezeno několik dokladů výroby kamenné štípané industrie a hrudky mazanice. Nálezy dovolují přiřadit zjištěné objekty do zatím nejstaršího zjištěného horizontu osídlení naleziště – k sídlišti kultury s vypíchanou keramikou (datované zhruba do první půle 5. tisíciletí př. Kr.).