V posledních měsících ovlivňuje život v Ruzyni rozsáhlá stavební činnost související s rozšířením vozovky v Karlovarské ulici. Archeologické kontroly prováděné na stavbě zjistily v průběhu měsíců srpna a září dvojí odhalení archeologických nálezů, a to při stavbě kanalizace v Drnovské ulici a při stavbě vodovodu v ulici Karlovarské.
Pravěký sídlištní objekt
Výzkum v Drnovské ulici proběhl v druhé půli července poté, co byl při kontrole výkopu zjištěn výskyt archeologických nálezů. Šlo o kulturní vrstvu a svahové sedimenty, které obsahovaly převážně pravěkou keramiku. Vlastní výzkumné práce probíhaly ve zcela specifickém prostředí ve výkopu o šíři 1,5 metru, přičemž archeologické nálezy se vyskytovaly v přibližně čtyřmetrové hloubce pod úrovní ulice. Tato skutečnost (včetně prudkých dešťových přeháněk) poněkud ztěžovala výzkumné práce, které probíhaly dvojím způsobem. Kulturní vrstva byla kresebně a geodeticky dokumentována v podobě řezů tvořených stěnou výkopu, v některých místech pak bylo těleso kulturní vrstvy v rámci výkopu odkryto ručně.
Část zahloubeného domu
Celkem tři takto prozkoumané sondy o délce 4 metry byly rozmístěny tak, aby pokryly co největší úsek výkopu pro kanalizaci. V rámci sledovaného terénu byly zjištěny i jakési kanálky kamenné konstrukce. Nejasná pozice těchto nálezů v rámci stratigrafie (vztah k okolním vrstvám) ztěžuje jejich datování a s tím i výklad jejich funkce.
Kulturní vrstva ve výkopu kanalizace Drnovská ul.
Nálezy tvoří především pravěká keramika předběžně datovaná do doby železné (zhruba 8. až 1. století př. Kr.). Vzhledem k nálezovému prostředí, v němž byly předměty uloženy v druhotné poloze (na místo nálezu se dostaly ne přímo lidskou aktivitou), je většina nálezů značně poškozena. Většinou tak jde pouze o drobné zlomky keramiky neumožňující rekonstrukci nádob, přesnější dataci apod.
Odebrané vzorky na pedologické analýzy
Výzkum v Karlovarské ulici probíhal při stavbě vodovodu na přelomu srpna a září 2008. Ač šlo i v tomto případě o výzkum v rámci tzv. liniové stavby, práce probíhaly snadněji než v předchozím případě. Výkop měl hloubku cca 2 metry a taktéž počasí bylo ideální. Byly prozkoumány celkem tři nemovité objekty opět dokumentací řezů a geodetickým zaměřením. Jeden z objektů nelze blíže datovat, druhé dva patří mladšímu pravěku a s nejvyšší pravděpodobností je opět můžeme přiřadit úseku doby železné od 8. do 1. století př. Kr. V obou těchto případech jde o pozůstatky sídliště, a to o tzv. polozemnice. Jde o pozůstatky pravěkých obydlí, která byla částečně zahloubena do země (většinou do hloubky 1 až 1,5 metru). Ve výplni objektů byly nalezeny zlomky keramiky, uhlíky a tzv. mazanice. Tak je nazývána vypálená hlína související s konstrukční podobou pravěkých obydlí. Stěny byly většinou tvořeny proutěným výpletem omazaným hlínou smíšenou s řezanou slámou apod. Pokud obydlí zaniklo požárem, pak došlo k vypálení této hlíny. Přestože mazanice vypadá v terénu nevýznamně, většinou bývá jedním z prvních příznaků stop lidského osídlení uchovaných v terénu. Při tomto výzkumu byly odebrány i vzorky určené pro přírodovědné analýzy. Od těch si slibujeme získání informací o tehdejším přírodním prostředí i jeho dalším vývoji, který byl již tehdy značně ovlivňován lidskou společností.
Přestože nálezy učiněné při těchto dvou výzkumech jsou nepočetné, vytvářejí a dotvářejí obraz, který máme o pravěkém osídlení těchto míst. Litovický potok a jeho břehy jsou oblastí osídlenou po většinu z posledních cca 8 tisíciletí. Zároveň tyto nálezy dokládají skutečnost, že archeologické památky se mohou vyskytovat i tam, kde by to lidé již neočekávali, tj. v stavebně značně změněném prostředí.