Výzkum byl vyvolán záměrem investora vystavět zde bytový dům s jedním až dvěma podzemními podlažími. Vzhledem k tomu, že prostor Bubenče patří v rámci hl. města k územím s nejvyšší hustotou archeologických nalezišť, očekávali jsme také tady přítomnost archeologických situací, což se nám nakonec i potvrdilo.
Pohled na plochu výzkumu s půdorysem domu
Výzkumem se podařilo zachytit osídlení z přelomu starší a střední doby bronzové (kolem r. 1500 př. n. l.), porušené cihelnou z přelomu 18.–19. stol. Nejvýznamnějším archeologickým dokladem tohoto sídliště je část halového domu. Byl tvořen sloupovou konstrukcí ve třech řadách. Jeho šířka byla přibližně 10 m a byl orientován ve směru JZ – SV. Bohužel nepodařilo se nám zachytit celý půdorys. JZ část byla zničena těžbou hlíny v 18.–19. stol. SV část zasahuje na vedlejší pozemek. Prozkoumaná část činí zhruba 25 m délky.
Pravěký sídlištní horizont byl překryt mocným půdním horizontem s nálezy pozdně středověké a novověké keramiky (16.–18. stol). Vzhledem k tomu, že se předmětný stavební pozemek nachází mimo jádro středověké Bubenče, můžeme se domnívat, že byl součástí území užívaného jako zemědělské zázemí vsi. Starší název Bubenče – Přední Ovenec, by mohl nasvědčovat, že zdejší prostory byly využívány k chovu ovcí.
V průběhu 18. stol. se i v Bubenči začíná s těžbou cihlářské hlíny. Stavební pozemek se stává součástí cihelny, patřící stavitelské rodině Hergetů. Tehdy byly zničeny zbytky zdejšího původního terénu.