Na podzim roku 2006 byl zahájen při stavbě obytných domů v Praze-Hloubětíně záchranný archeologický výzkum prováděný společností Labrys o. p. s.
Lokalita je vymezena ulicí U Elektry, výrazně vystupujícím tělesem železničního náspu v jižní části staveniště a řekou Rokytkou, ke které se plocha mírně svažuje. Morfologicky se jedná o poměrně ploché území s mírným svahem k severu. Nadmořská výška zájmového území se pohybuje mezi kótami 195 – 205 m n. m. Geologicky řadíme území do tzv. Barrandienu. Je tvořeno horninami ordovického stáří, především jemně slídnatou břidlicí tmavě šedé barvy. Skalní podklad je překryt pleistocéní písečnou terasa, která je v západní části převrstvena mocným sedimentem fluviálních náplav holocéního stáří.
Starší archeologické nálezy pocházejí z hloubětínských pískoven. Jedná se především o hroby datované do mladší až pozdní doby římské 3. – 4. stol. n. l. Rozsáhlý archeologický výzkum na ploše nynějšího areálu Tesly provedl v roce 1953 B. Soudský. Byl zde zachycen palisádou vymezený areál 64 × 38 metrů s hustou zástavbou dotovanou do stupňů HaD2 – HaD3.
Dosud probíhající výzkum na polykulturní lokalitě zachytil na ploše A a B, tedy v JZ části zkoumané plochy, kromě halštatských objektů také čtyři zahloubené zemnice (obj. č. 505, 506, 817, 5162) o rozměrech cca 4 × 3,5 m a hloubce až 0,75 m. Výplň objektů tvořila černo-hnědá vrstva s vysokým obsahem organických příměsí. Netradiční nález představuje obj. č. 506, zemnice šestikůlové konstrukce. Zásyp zemnice obsahoval množství keramického materiálu, přeslen a železnou přezku, typově odpovídající slovansko – avarskému horizontu. Zmíněné zemnice datujeme do časně slovanského období.
Na zkoumaných plochách byly rozpoznány i objekty z časné až pozdní doby římské. Patří mezi ně převážně nezahloubené stavby zachycené v kulturní vrstvě. Z počátku čtvrtého století pochází též nález stříbrné spony typu Almgrén, dále bylo nalezeno i několik zlomků keramiky římsko-provinciálního původu. V největší míře je zastoupeno halštatské osídlení v období HaD1 – LtA, které pokračuje od jihu staveniště směrem k nivě Rokytky.
Na větší části plochy se zachovala kulturní vrstva o mocnosti 0,4 – 0,8 m, která byla zkoumána v sondách , které respektovaly zemní zásahy stavby (kanalizaci). Souvrství bylo zkoumáno ve čtvercích po vrstvách s kontrolními bloky.
Ve vybraných objektech byly odebrány vzorky z vrstev pro měření magnetické susceptibility a dielektrické konstanty, na základě kterých byl zkoumán způsob zacházení s odpadem na sídlišti a v rámci těchto objektů.
Z geochemických analýz byla provedena v několika zemnicích relativní fosfátová analýza podle Ant. Majera, která sledovala nejvíce exponované plochy v prostoru objektu.
V letních měsících roku 2007 pokračuje druhá fáze výzkumu v jižní části plochy navazující na již dříve zkoumaný areál sídliště, kde můžeme rovněž očekávat další doklady pravěkého a protohistorického osídlení.